SVOBODNÁ HRA A DÍTĚ

„Ve hře dítě vždy překraču­je svůj věk, překraču­je své běžné chování. Ve hře se dítě chová, jako by samo sebe o hlavu přerost­lo.“ Lev Vygot­skij

Příliš mno­ho dětí v součas­nos­ti ztrati­lo příleži­tost, pros­tor a čas si svo­bod­ně hrát. Dokonce něk­teré, když tuto příleži­tost dostanou, tak se ukáže, že ztrati­ly schop­nost si svou hru svo­bod­ně vytvářet. Bez pro­gra­mu dospělých a zábavy z obra­zovek neví, co mají dělat.

Mno­ho nás rodičů zase ztrati­lo schop­nost svým dětem pomo­ci a tváří v tvář této ztrátě dět­ské hry jsou ste­jně bezrad­ní jako jejich potom­ci. Jiní dospělí přestali svo­bod­né dět­ské hře věno­vat pozornost, pro­tože si nikdy neu­vě­do­movali její důleži­tost. A ve školách je pro hru dětí stále menší místo.

Svo­bod­ná hra dětí má ale zásad­ní výz­nam v jejich dět­ství a dospívání. Pomáhá jejich fyz­ick­é­mu, duševní­mu, společen­ské­mu, emoční­mu a rozu­mové­mu vývo­ji. Učí je tvořit, pláno­vat, rozhodovat, dávat a brát, naslouchat druhým, vyjed­ná­vat, kon­trolo­vat své impulzy, překoná­vat překážky a přináší spous­tu dalších doved­nos­tí, které pak jen obtížně získá­va­jí jakýmkoli jiným způ­sobem. Svo­bod­ná hra jim dává radost, smích a poc­it uspoko­jení ze živ­ota. Dovolu­je jim, aby objevily své sil­né stránky, naš­ly vlast­ní sebe. A staly se tak samy sebou.

V naší školičce si toto uvě­do­mu­jeme a dětem v kaž­do­den­ním kon­tak­tu svo­bod­nou hru dopřáváme a my dospělí jen žas­neme, co děti spon­tán­ně dove­dou a dokážou vymyslet.